U příležitosti světového setkání mládeže v Sydney se uskutečnilo ve dnech 18.-20.7. na Velehradě setkání české a slovenské mládeže. Zúčastnilo se jej i několik mladých z naší farnosti – Verča a Jana Vintrovi, Vítek Hlaváč, Vašek Hejč, Danek Zouhar. Cestu na Velehrad jsme pojali jako pěší pouť s úmyslem za naši farnost, zvláště za mládež a za prožívání víry ve společenství. Danek s námi nešel, protože byl členem přípravného týmu. Ale měli jsme hosta ze severních Čech, spolužáka Vaška ze semináře, Jirky Sláby ze Semil. Zajímají-li vás podrobnosti…
Naše putování začalo ve středu 16.8. v 10:30 v našem kostele svěřením se do Boží ochrany a přímluvy Panny Marie. První den jsme šli za příznivého polojasného počasí a po cca něco přes 30 km jsme se za Vyškovem dost unavení utábořili ve stanech mezi cestou a polem, pod krásně svítícími hvězdami a měsícem.
Druhý den jsme se probudili pod šedivými mraky, které nás provázely celý den někdy i s deštěm. My se ale jen tak nedali a putovali dál k cíli, abychom stihli dojít v pátek na úvodní mši svatou. Po náročném dni (zase něco přes 30 km) chůze turistickými cestami i necestami (i prodírání blátivým polem dvoumetrové kukuřice a slunečnice) jsme večer objevili u lesa starou neobydlenou myslivnu s otevřeným seníkem, který jsme se rozhodli využít k přespání ve voňavém a suchém seně. To jsme nakonec sdíleli i s dalšími třemi cyklopoutníky, kteří se tam také uchýlili před nočním deštěm. Díky Bohu za tu starostlivost a radost z takového útulkuJ.
V pátek jsme byli probuzeni místním houbařem, který prý tam taky někdy přespává. Pro nás se však nakonec stal někým víc než houbařem, neboť díky jeho brzkému probuzení (5:30) jsme nakonec došli na Velehrad právě na začátek úvodní mše v 11:30. Celkově jsme ušli podle hrubého odhadu tak 80 km.
Cesta byla pro nás silným zážitkem a obohacující součástí celé akce, při níž jsme se i my navzájem lépe poznali.
Na Velehradě jsme pak mohli prožít pestrý program, setkat se s mnohými zajímavými lidmi a zauvažovat nad sebou, svým vztahem k Bohu a prožít svoji víru ve společenství.
Nakonec jsme byli unavení, ale spokojení a naplnění. Jak doufáme, tak nejen zážitky, ale především Duchem svatým, jehož svědky máme ve svém každodenním životě být slovem i skutkem, jednotlivě i ve společenství…
Tím to ale neskončilo. Následující týden jsme byli pozváni účastníky blanenské farnosti k táboráku na farní zahradě v Blansku a společně sdíleli své zážitky a trochu se poznali.
Díky Bohu Otci i Synu i Duchu svatému a Marii, Matce Boží i naší.
…a kdo chce, tak ještě naše osobní ohlasy…
VÍTEK
Už názvem (Activ8) i programem (v duchu Sk 1, 8) měla být tato akce další příležitostí k „aktivizování“ duchovního života každého křesťana. Byli jsme pozváni znovu si uvědomit potřebu spolupráce s Duchem svatým, abychom nesli „dobré ovoce“ (Gal 5, 22-23), a tak abychom poskytovali to vůbec nejhodnověrnější svědectví svému okolí…
I když takové masové akce nemusejí být pro někoho zrovna jeho šálek čaje, osobně jsem si díky tomuto setkání uvědomil, jak rozmanití lidé církev tvoří. A když nás někdo s našimi klady i zápory přijímá a dokonce miluje, tak proč to nezkusit takyJ
Musím říct, že přínosná pro mne byla už samotná cesta, jak jsme se na tom ostatně shodli všichni, kdo jsme ji společně „vytrpěli“. Pán Bůh zaplať za to. Hned vysvětlím proč. Snažím se být křesťan a chci to žít ve společenství církve, mé farnosti, všude, kde se octnu (vím, že bez milosti by to nešlo)…ale přesto mi někdy jako by schází vědomí, že nejsem sám. To si potom žiji decentně to „své křesťanství“, jen jako by pro sebe, s ostatními se jen míjím v kostele… Ale copak se dá křesťanství zredukovat na rovnici: víra = „chození do kostela“? Právě cestou jsem si díky ostatním uvědomil, že dary, kterými jsme všichni obdarováni, aniž o tom často víme nebo (a to častěji) aniž to vůbec přijmeme, se projeví a rozvinou jen mezi lidmi. Během cesty jsem měl možnost prožít intenzivnější společenství právě díky tomu, že jsme sdíleli stejné obtíže a překážky, že jsme se mohli lépe poznat a vzájemně si vypomoci. A to bylo asi přesně to, co má mnohdy rozkolísaná víra potřebovala. To jsem zakusil, to mě oslovilo, to jsem chtěl zde říct a to přeji nám všem zakoušet stále hlouběji.
JANA
Cesta na Velehrad sice nebyla nejjednodušší, ale přece to stálo za to. Po celý víkend pak byl pro nás připraven opravdu pestrý program. A pak si má člověk vybrat, co se mu nejvíc líbilo.
Tak třeba koncert pro Ukrajinu – docela mě mrzelo, že skupina TRETI DEŇ hrála jen tak krátce. Netvrdím, že by SONICFLOOD se svojí angličtinou hráli špatně, ale přece jen si radši poslechnu např. slovenštinu. Nebo třeba katecheze spojená s křížovou cestou. Já si vybrala „Cestu životom“. Křížová cesta měla celkem pět zastavení, ale kdo nedával pozor při katechezi, těžko chápal smysl křížové cesty. Po katechezi jsme v tichosti procházeli všech pět zastavení a přemýšleli o nich. Na konci jsme odevzdávali na papírku napsaný náš nejsilnější zážitek, který se nám při této cestě vybavil. A ještě v krátkosti o přednášce Jany Ungerové „Vnitřní uzdravení“. Setkání s Matkou Terezou jejím životem pohnulo natolik, že už od svých třinácti let chtěla být misionářkou. Měli jsme možnost poslechnout si kolik zážitků můžeme prožít, když se staneme misionáři. Na konci přednášky se Jana U. pomodlila za vnitřní uzdravení každého z nás. ale jelikož už se blížila večeře, záleželo jen na nás, jestli se budeme na něco ptát nebo ne. Však asi tušíte, jak to dopadlo J.
Jen škoda, že se nás nevypravilo víc. Přišli jste o spoustu skvělých zážitků. Jen doufám, že příště už se vypravíte společně s námi J .
VERONIKA
Při cestě plné ,,útrap“, puchýřů, škrábanců, ale i vzájemného poznávání, pomáhání si a legrace, nás doprovázely motlitby i síla Ducha svatého, díky kterým jsme všichni bezpečně dorazili až na Velehrad.
Zde nás čekal bezvadně sestavený a připravený program. Přes únavu z putování jsem neodolala a v pátek odpoledne jsem se vydala na jednu z křížových cest, vedenou slovenským knězem. Křížová cesta, nazvaná ,,Cesta životom“, se prolínala se zajímavou katechezí. Na rozdíl od tradiční křížové cesty nás čekalo ,,jen“ 5 zastavení, skrytých pod názvy PRAVDA, ODVAHA, ZTRATIT, LÁSKA, VÝZVA.
Cesta byla přirovnána k životu Panny Marie s Ježíšem, s veškerou radostí i bolestí, kterou spolu prožili. Po vysvětlení smyslu této cesty jsme ji prošli v tichosti, abychom zapřemýšleli nad tím, co v nás život Panny Marie, přenesený do této křížové cesty, zanechal a čím nás obohatil.
VAŠEK
Minulý rok jsem na Velehrad (na hlavní pouť) šel sám. Netušil jsem, že letos budu moct jít s někým dalším. Už jsem si tak nemohl prožívat jen to svoje, bylo třeba brát ohled na druhé, ustoupit, snažit se druhého pochopit. Bylo ale i víc švandy, víc jsme se poznali, povykládali si o našich životech, o cestě k víře…
Naše skupinka byla skvělá. Došli jsme přes obtíže zdárně k cíli i díky tomu, že jsme dokázali důvěřovat sobě navzájem i Bohu, že se o nás postará. Není totiž společenství jako společenství. Prožil jsem i takové, kde základním cílem a spojovacím prvkem byla třeba hospoda a opití se nebo jiné cíle, po jejichž dosažení jsem se cítil vnitřně vyprázdněný a ne šťastný. Nyní tomu bylo naopak…
Na setkání na Velehradě jsem si poopravil některé své předsudky o masových setkáních. Vždyť za Ježíšem chodilo někdy také velké množství lidí. Tak proč by svoji touhu setkat se ve velkém společenství nemohli projevit jednou za čas i mladí dnes a projevit tak světu, že se umí sdílet a radovat ze své víry? ( I když se vyskytnou tací, kteří tam mají jiné cíle a důvody své veselostiJ).
Líbila se mi jitřní mše svatá při východu slunce společně s ptáky kroužícími nad našimi hlavami. Bylo hezký vidět tolik mladých lidí se účastnit eucharistie. Zajímavá byla přednáška P. Kodeta na téma „Okultismus (magie, věštění,…) a exorcizmus“. Myslím, že je užitečné slyšet zkušeného člověka o těchto záležitostech a uvědomit si někdy těžké důsledky víry v různé pověry, věštění atd. zdánlivě neškodné. Pak jsme o tom ještě dlouho mezi sebou debatovali.
Celkově považuji naši pouť za skromné dobrodružství mladých lidí, kteří se chtějí aktivně učit žít svoji víru ve společenství. Vždyť i Bůh je v Trojici společenstvím radosti, pravdy a lásky a touží po takovém společenství i s mladými a mezi mladýmiJ.