Jeden člověk zvědavě pozoroval zrození motýla z kukly. Brouček se kroutil a podnikal nekonečné pokusy se vymanit z obalu, který ho držel ve vězení. Křidélka se stahovala a roztahovala s bolestnou námahou. Člověk se slitoval a prsty kuklu rozlomil, uchopil motýla za křídla a roztáhl je.
Motýl však nikdy nevzlétl. Právě ona námaha dostat se z kukly ven učinila jeho křídla silnými. Člověk s dobrým srdcem mu ulehčil v bolesti, ale tím ho odsoudil k plazení.
Zdá se, že se děti stávají dospělými stále rychleji. Prezident Italské pediatrické společnosti, Pasquale Di Pietro vysvětluje: „Za posledních deset let práce pozorujeme u mládeže stále „se zrychlující“ dospívání, nebezpečné snížení věku, od něhož se začíná například s konzumací alkoholu či kouřením. Teenageři, kteří chtějí být rychle dospělí, pak zůstávají nedospělými po dobu daleko přesahující jejich věk, a jak ukazují statistiky, jsou věčnými dětmi.“
Náš každodenní život se stal „formulí jedna“: žijeme s nohou na plynu. Velcí i malí zapomněli na onu nádhernou ctnost, jež nazýváme trpělivostí.
Trpělivost není ctností pasivního očekávání. Naopak. Rozhodným způsobem uschopňuje ducha a srdce toho, kdo chce budovat něco trvalého.
BÝT TRPĚLIVÝ znamená respektovat rytmus růstu. Aby se dítě později mohlo věnovat potřebným věcem pro život, musí se dlouho a specificky připravovat. Potřebuje, abychom ho učili, jak se oblékat, zavazovat si boty, jíst, umývat se, přecházet ulici; postupně si zvykat na domácí práce, učení, život. Jedná se o věci, kterým se nenaučí ani přemýšlením, ani hubováním či vyhrožováním, proneseným třeba v momentě, kdy se těchto povinností má zhostit.
BÝT TRPĚLIVÝ znamená vysvětlovat a opakovat. Jedno dítě napsalo:“Chci jít do rodiny, kde se více směje a vysvětlují věci.“ Děti mají být podněcovány, sledovány, stimulovány. Každé má však v učení svůj vlastní rytmus. Mnohé děti se zlobí, protože musí dělat věci, kterým nerozumí.
Každodenní trpělivost není něčím, co člověka uspokojuje. Spočívá totiž v čekání (slovo, které dnes velmi neradi slyšíme). Mnozí rodiče, zaujatí představou produktivity a efektivity, dělají práci za děti, „aby to bylo rychlejší“. Naopak, každý krok kupředu „vybojovaný osobně“ je krokem vykonaným pro budoucnost.
BÝT TRPĚLIVÝ znamená plánovat po etapách a postupných cílech. Bohužel, malé kroky nejsou uznávány. Je neuvěřitelné, že slyšíme beze studu hovořit o „frustrovaných“ dětech a dospívajících. „Frustrace“ znamená „nespokojenost z toho, že něčeho nebylo obdrženo nebo dosaženo“. Děti i mladí jsou bombardováni třpytivými reklamami, sní o úspěších a dožadují se jich, ale přitom odmítají námahu a snahu se učit.
Zároveň je stále obtížnější nalézt osoby, schopné dětem a mladým nabídnout solidní a vysoké cíle. Velmi zřídka potkají „vůdce“, kteří by měli čas a chuť je doprovázet na dlouhé cestě postupného růstu. Kultura, kterou budujeme, vnucuje „snadné“ a okamžitě uskutečnitelné cíle. Rodiče se musí naučit děti chválit i za ty nejmenší pokroky, povzbuzovat a podporovat je i přes nejistotu a omyly.
BÝT TRPĚLIVÝ znamená i odporovat. Kdo se nenaučí snášet frustrace, tedy s klidem se vypořádávát s překážkami a obtížemi, má jen malou pravděpodobnost, že se v životě realizuje uspokojivým způsobem. Jedním ze základních úkolů rodiče je to, aby se dítě brzy naučilo nenechat se zadusit tisícem malých neúspěchů, které se mu přihodí. Zároveň rodiče musí vydržet reakci dětí na jejich odůvodněná „ne“. Jejich trpělivý odpor se stane dětem páteří.
BÝT TRPĚLIVÝ znamená doprovázet děti ke zralosti, věnovat pozornost tomu, aby se všechny aspekty osobnosti dokázaly sladit. Dětem by se líbilo být více nenucenými, hezčími, jistějšími. Odmítají trpělivost růstu a spokojují se s tím, jak se jeví navenek. Jsou téměř donuceny „napodobovat“, přičemž jejich vzory jsou jim vnuceny všudypřítomným nátlakem médií. Dobří rodiče však dokážou dítě naučit, že pravda vždy vyjde na světlo.
Bruno Ferrero