Jak jsme letos putovali?
Naše letošní jarní putování jsme začali společnou účastí na nedělní mši svaté v 7.30 hod. Vzhledem k tomu, že dva dny pršelo (pátek i sobota), program jsme trochu upravili. Posunuli jsme odjezd ze Sloupu až na pozdější čas, aby nám cesty v přírodě „trochu oschly“.
Po mši svaté jsme se sešli v kaplance, kde jsme se přivítali, pomodlili a snědli malou svačinu. Následovala prezentace a seznámení s programem celého dne. A proběhlo několik her a soutěží.
Autobusem v 10.50 hod. jsme společně (v počtu 18) odjeli do Suchdolu. Zde jsme se dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí historie (lípa, kaple …). Při příchodu ke kapli sv. Anny nás čekala skupinka dalších suchdolských občanů, kteří nás také velmi pěkně přivítali.
Každý z nás dostal perníkové kolečko – vynikající . Díky paní Filoušové.
Do kaple svaté Anny jsme se tak tak vešli. Seznámili jsme se s historií kaple. Po modlitbě jsme zazpívali mariánskou písničku, každý z nás dostal obrázek s kaplí sv. Anny.
Po ošetření jednoho odřeného lokýtku a společném fotu před kaplí vedly naše kroky o pár desítek metrů dál k závrtu do podzemních prostor, o kterém nám více pověděl pan Zdenek Kakáč. Ještě v Suchdole jsme se mohli za vyzvánění zvonů v tento sváteční den pomodlit polední modlitbu.
Od autobusové zastávky vedly naše kroky za zpěvu písní po silnici směrem do Veselice. Sluníčko se chvíli schovalo za mrak, ale po zpěvu písně – „Slunce ať svítí, kde jsi ty….“ – vysvitlo a už nás neopustilo a provázelo až do samého zakončení.
Byli jsme moc vděční za to, že jsme si mohli chviličku odpočinout na lavičkách před kaplí
sv. Antonína. Paní Němcová už měla kapli otevřenou. Děti využily čas na svačinu. O historii obce a hlavně všech tří veselických kapliček nám povídal Zdenek Kakáč. Děti samy poklekly ke kapli a modlily se. Na otázku „za co se modlily?“ odpověděly „za všechny svaté“. Lenka Štěpaníková měla pro nás připravené krátké zamyšlení nad tím, co je to pouť, kdo je poutník, jak putovat, proč se vydávat na poutě, jaký je cíl poutí. I zde se nám dostalo velmi milého přijetí, a děti dostali od kolemjdoucích cukroví. Zazpívali jsme si píseň Madona, která začíná slovy – „Každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti ….“. Nádherná a svými slovy hluboká písnička, která provází každé naše setkání, nechyběla ani při tomto putování.
Následovala společná fotografie před kapličkou, rozloučení a poděkování paní Němcové
a pomalu naše skupinka putuje dál. Sešli jsme z hlavní silnice na vedlejší směr Petrovice, nasadili klobouk, vzali hůl a svižným krokem míříme lesní cestou kolem velkého mraveniště k lyžařskému vleku u Vavřince. Zde pro nás měla Jana Vintrová připravené soutěže. Po jejich skončení se naše kroky ubírají k poslední kapličce ve Vavřinci.
Zde na nás už čeká náš pan farář a společně jdeme nejprve k soše sv. Vavřince, která je naproti obchodu. Opět nám Zdenek Kakáč vypráví o životě svatého Vavřince a vše z historie a po té se přesouváme ke kapli. Můžeme si ji všichni prohlédnout. Po výkladu, který byl vyčerpávající a za který Zdenkovi moc děkujeme, nám Marcela Harestová přečetla část z pastýřského listu našich biskupů k pronásledovaným křesťanům ve světě. Svatý jáhen Vavřinec také trpěl za svoji víru. Pomodlili jsme se, zazpívali písničku a rozloučili jsme se s místními obyvateli, kteří za námi ke kapli přišli.
Ještě společné foto a vydáváme se na poslední pěší část, a to k vavřineckému rybníku, kde pro nás Pavel Haresta připravil táborák. Patří mu za to velké díky. Opravdu na nás myslel po všech stránkách. Opékali jsme si párky, hráli soutěže, odpočívali, dívali jsme se na kluky rybáře, jaké úlovky se jim daří vylovit…Protože už byly děti moc unavené, také díky sluníčku, které nás opravdu nešetřilo, cestu do Sloupu jsme se svezli po 17 hodině autobusem.
Děti zde u kříže vedle kostela našli poslední čtvrtou část pokladu. Předchozí tři části hledaly u každé kapličky. Po návratu na kaplanku měli za úkol jednotlivé části poskládat a spojit dohromady. Výsledek společného hledání najdete na naší nástěnce v kostele.
Jana Vintrová vyhodnotila výsledky soutěží, rozdala odměny a diplomy. Následovala závěrečná modlitba, rozloučení a požehnání otce Karla.
Do každé rodiny putovalo, stejně jako vloni a předloni, čtení na dobrou noc – Letadlo, Paprsek věků putuje do minulosti a reportér přichází do života svatých v různých okamžicích. Se svatou Annou hovoří o její dceři P. Marii, jaké to bylo, když byla malá,
a o jejím vnukovi Pánu Ježíši. Ten právě promlouvá k velkému davu lidí. Svatá Anna má velkou radost. Svatého Antonína zastihl ve chvíli, kdy mluvil s rybami. Proč a jaký to mělo význam – to si mohou zúčastněné rodiny přečíst v rozhovoru, který dostali. No a vy ostatní nalistujte životopis sv. Antonína z Padovy – tam najdete odpověď.
Svatého Vavřince reportér zastihl, jak místo toho, aby sepisoval církevní majetek, rozdával ho chudým a potřebným, těm, kteří nemají nic. Opravdu statečný a odvážný jáhen Vavřinec.
Všechny tři rozhovory pro nás připravila Maruška Hasoňová, za což jí patří také velké díky.
Děkujeme všem, kteří se na našem putování jakkoliv podíleli, hmotně, fyzicky i za vaše modlitby. Dá-li Bůh a naše Bolestná Panna Maria, povedou naše kroky příští rok v květnu do sousední farnosti Petrovice a v roce 2013 při příležitosti oslav 1150. výročí příchodu Cyrila
a Metoděje do farnosti Vysočany, jejímiž jsou patrony.
Budeme moc rádi, když se k našemu putování příště připojíte i vy. Je stále co objevovat
a stále za co děkovat Tomu, který toto všechno stvořil, ř í d í a má nás všechny rád.
Markéta Lusková
Společenství rodin s dětmi
Prosba ke svaté Anně
Požehnej, svatá Anno těm, kteří ještě prosí za své děti, mládež a rodiny.
Pomáhej těm, kteří břímě nosí jako dar, ne trst, celé hodiny.
Za poutníky prosíme dnes, aby z jejich srdcí víru nikdy a nikdo neodnes.
(V suchdolské kapličce spolu se sloupskými poutníky 29.5.2011).
Fotografie z našeho putování a i z jiných akcí našeho farního společenství si můžete prohlédnout v rubrice Fotografie.