Báseň, která obletěla svět… báseň, která není pouhou básní a kterou by se měli rodiče a vychovatelé naučit zpaměti, a především uskutečnit to, co se v ní říká.
Jestliže děti žijí s kritikami, naučí se odsuzovat
Jestliže děti žijí s nepřátelstvím, naučí se bojovat
Jestliže děti žijí se strachem, naučí se být úzkostné
Jestliže děti žijí se soucitem, naučí se sebelítosti
Jestliže děti žijí se směšností, naučí se být nesmělé
Jestliže děti žijí se žárlivostí, naučí se cítit závist
Jestliže děti žijí s ostudou, naučí se cítit vinnými
Jestliže děti žijí s povzbuzováním, naučí se sebejistotě
Jestliže děti žijí s tolerancí, naučí se být trpělivé
Jestliže děti žijí s chválou, naučí se oceňovat
Jestliže děti žijí s přijetím, naučí se milovat
Jestliže děti žijí se souhlasem, naučí se mít rády samy sebe
Jestliže děti žijí s uznáním, naučí se tomu, že je dobré mít nějaký cíl
Jestliže děti žijí s dělením se, naučí se být velkorysé
Jestliže děti žijí s poctivostí, naučí se být upřímné
Jestliže děti žijí s korektností,naučí se, co je spravedlnost
Jestliže děti žijí s laskavostí a s tím, že si jich někdo váží, naučí se úctě
Jestliže děti žijí s jistotou, naučí se důvěřovat sobě a bližnímu
Jestliže děti žijí s dobrotivostí, naučí se, že svět je krásným místem pro život.
Báseň jednoduchým způsobem vyjadřuje princip: nejmenší děti se učí jedině ze zkušeností sdílených s dospělými, kteří jsou pro ně významní.
Doktorka Noelteová /autorka básně/ tvrdí, že prostředí a citový model rodiny utvářejí základní osobnostní struktury dětí. Většina otců a matek chtějí být skutečně laskavými, chápajícími, ochotnými, upřímnými a spravedlivými vůči svým dětem. Jejich příprava ohledně metod a technik vzájemné interakce je téměř vždy nedostatečná. Spěch a starost o hmotné věci zničí i ty nejlepší úmysly. Samozřejmě, že neexistují rodiče, kteří se ráno vzbudí a řeknou partnerovi: „Vymyslel jsem čtyři výborné způsoby jak zničit sebedůvěru našeho malého Marečka: odsuzovat ho, zesměšňovat ho, zostuzovat ho a neříkat mu pravdu.“ Nikdo nechce úmyslně zraňovat své děti, a přesto rodiče dělají právě toto. I když to nemají v úmyslu.
Sedm záporných věcí
Báseň začíná sedmi velice destruktivními momenty, které mohou ohrozit dětskou osobnost. Začíná se kritikou. Jedná se o nejběžnější postoj, který se projevuje napomínáním, neustálými stížnostmi a ustavičným hubováním. Nikdy nepřináší řešení a děti si začínají myslet, že „normální“ reakcí na problémy je si na ně stěžovat. Stále častěji děti vyrůstají v ovzduší plném nepřátelství, potlačovaného hněvu, strachu a agresivity.
Naše kultura nás zásobuje mnoha příklady násilí a boje. Stejně tak se tomu děje ve škole, na ulici i na sídlišti. Děti mohou rovněž vidět a slyšet, jak se jejich rodiče hádají mezi sebou, nebo se svými nadřízenými a sousedy. Žijí-li děti v agresívním ovzduší, cítí se zranitelné. Některé reagují tím, že se stanou násilnými a útočnými, jiné jsou naopak úzkostné a nejisté.
Soucit, sebelítost, směšnost a ostuda jsou odvrácenou stránkou růstu. Všichni jsme někdy objektem výsměchu nebo sarkasmu. Je velmi důležité, aby se děti naučily, že je možné se mýlit, aniž by se dočkaly posměchu. Rodiče jim mohou dát ten nejkrásnější dárek: udělat z domova bezpečný přístav, kde by děti mohly počítat s tím, že alespoň zde mohou být prostě svobodně sebou samými. Tímto způsobem je možno zneškodnit další destruktivní pocit: žárlivost, která vede k závisti, soutěžení a neustálé konfrontaci. Rodiče se musí naučit oceňovat to, co je v každém dítěti jedinečné, a pomáhat dětem hodnotit sebe samé, přijímat se a vyrůstat s dobrým míněním o sobě.
Bruno Ferrero,
přeložil Ladislav Heryán