„PŘÁTELSTVÍ JE PLODEM, KTERÝ ZRAJE POMALU,“ řekl Aristoteles. Je tedy něčím, co může být zaseto a pěstováno. Rodiče mohou udělat hodně pro to, aby dětem pomohli“ vstoupit do společnosti“ a stát se osobami schopnými uzavírat konstruktivní a naplňující vztahy s druhými.
Nezajímat se o to, co se děje mezi vlastními dětmi a jejich kamarády znamená již od prvních let zanedbávat podstatnou část jejich života. Vztahy s vrstevníky jsou pro harmonický rozvoj osobnosti podstatné.
Pomáhat je dětem krok za krokem pěstovat od malička znamená je učit skládat skládanku jejich identity a poskytovat jim nezbytné sociální nástroje pro všechny formy budoucího soužití. Mezi dvěma a pěti lety se naučí si hrát a rozdělovat si mezi sebou věci, začínají vztah složený z velkých dobrodružství a malých odřenin, radostí a slz, smíchu a žárlivosti, často dospělými podceňovaný.
„Zahrajeme si na piráty?“ ptá se tříletý Leonard svého kamaráda Erika, a ten nadšeně přisvědčuje. A tak oba malí kamarádi vyplují na pomyslné lodi a vydávají se hledat poklad ukrytý na opuštěném ostrově. Hra je úžasným nástrojem učení a poskytuje základ pro rozpoznávání pocitů druhých. Až do 7-8 let je kamarádství charakterizováno společným trávením času, intimitou a láskou. Mít vedle sebe vrstevníka zvyšuje sebedůvěru, směruje k samostatnosti a zmírňuje stres z těžkých chvil.
MÍT KAMARÁDA jako rameno, na kterém se lze vyplakat, ucho připravené k naslouchání, představuje počátek nové autonomie vzhledem k rodičům. Dovoluje překonat strachy a obavy, které dospělí moc nechápou. Všechna kamarádství pomáhají růst, a to i taková, která dítě odmítá, nebo se v nich cítí odmítáno. Rodiče to v této oblasti nemají snadné; musí nechat výběr na dětech, ale zároveň nezbytně udržovat rozhodnou kontrolu. Všechno, čemu s takovou námahou děti naučili, musí projít tou nejtěžší zkouškou: skupinou vrstevníků a kamarádů.
Rodiče musí zůstat dětem nablízku, třebaže stále diskrétnějším a nepříliš viditelným způsobem. Na prvním místě je jako vždy příklad. Děti se inspirují příklady, které vidí, a proto mají-li rodiče a učitelé přátele, jsou srdeční a otevření, a pro děti je pak snadné se chovat také tak. Všímají si i těch nejmenších detailů, např. zda se rodiče zdraví s cizími lidmi pouze formálně, nebo se naopak s nimi se zájmem zastaví, zda jsou napjatí, v rozpacích, nebo se naopak baví a jsou uvolnění. V rodině se učí „metru“, kterým se pak poměřuje zbytek světa.
RODIČE musí velice pozorně poznávat a hodnotit ovzduší, které panuje v prostředích mimo rodinu: ve škole, ve vesnici, na sídlišti. Tato prostředí jsou tělocvičnou, ve kterých jejich děti dennodenně cvičí. Kamarádství jsou často cestami do kopce a rodiče se musí spolu s dětmi vypořádávat s malými i velkými strastmi ve vztazích. Odvážně, rozhodně, se smyslem pro realitu. Bez zlehčování a bagatelizování.
Utrpení těch nejmenších jsou často dospělými podceňována. Jestliže si dítě není schopno najít kamaráda, neházejte je „do vody“, ale přijměte jeho nesmělost.
Je-li dítě ve skupině izolováno nebo týráno, je nutno mu pomoci získat schopnost v něčem, co ostatní děti budou obdivovat. Někdy bude stačit, když se bude oblékat jako ostatní děti nebo něco vlastnit.
PŘIBLÍŽIT SE K DRUHÝM rovněž znamená riziko, že budeme kritizováni nebo odmítnuti; dostatečně sebejistý chlapec (nebo děvče) se s tímto rizikem vypořádá a nedá se deprimovat momentálními obtížemi. Je-li dítě odmítáno spolužáky, promluvte si s ním o tom a rozeberte možné důvody, proč je ostatními odmítáno. Zároveň zaveďte potřebná opatření. Vysvětlete, že se v životě nemůžeme zalíbit všem a neustále vítězit („Když se ti ostatní smějí, neznamená to, že za nic nestojíš. Máš tolik dobrých vlastností …“)
Jestliže dítě trpí a nereaguje, zvedněte antény a snažte se zachytit verbální i neverbální signály šikany, jako jsou např. touha už nejít nikdy do školy, uzavření se do sebe sama, odmítání hovořit o problémech, špatné známky, noční pláč … Neváhejte mu říct, a to přímo“ „Myslím, že ti někdo ubližuje. Pohovoříme si o tom.“ Řekněte mu, že jste připraveni mu naslouchat kdykoli bude chtít. Informujte učitele a nemějte pocit přílišné zodpovědnosti.
Bruno Ferrero
přeložil Ladislav Heryán