Ve středu 2. března 2011 se uskutečnila beseda s koordinátorkami hnutí Modlitby matek paní Růženou Fialovou a M. Fialovou z Brna.
Seznámily nás s historií a současností modlitebního společenství, které působí nejen v naší katolické církvi, ale má ekumenický charakter.
Podělily se s námi o svědectví vyslyšení proseb, o zkušenosti v jiných skupinkách.
Lenka Štěpaniková hovořila o tom, co vedlo ke vzniku skupinky MM v naší farnosti. Scházíme se pravidelně od konce loňského září každý týden v počtu 3 maminek a 1 babička.
Asi dvě desítky nás zúčastněných jsme mohli prosit při společné modlitbě za naše děti a vnoučata. V závěru jsme naše děti a vnoučata svěřily do Ježíšovi péče a pod jeho ochranu.
Co je hnutí Modlitby matek?
Hnutí Modlitby matek vzniklo v druhé polovině devadesátých let v Anglii. Veronika Walsler spolu se svou švagrovou Sandrou tehdy psaly knihu o postavení dětí ve své zemi. Kniha obsahovala nejrůznější statistiky, např. kolik dětí droguje, kolik propadlo alkoholu, kolik jich je denně týraných. Hovořila o osamělých dětech, o dětské prostituci, o tom, že denně telefonuje v Anglii na linku důvěry deset tisíc dětí. Když si autorky toto číslo ověřovaly, s hrůzou zjistily, že kapacita linky důvěry je právě jen deset tisíc. Kolik dětí by asi denně volalo o pomoc, kdyby byla kapacita větší? Veronika se Sandrou byly těmito fakty otřeseny a přemýšlely, jak své děti a vnoučata ochránit před negativními dopady života současné společnosti. Tehdy Sandru v noci vzbudil hlas: „Modli se za své děti!“ Šla za Veronikou a přestože nevěděly, jak a co mají dělat, začaly se modlit každý den třetí desátek radostného růžence, který připomíná tajemství narození Ježíše Krista v Betlémě. Tak to trvalo měsíc. Potom se setkaly s dalšími třemi ženami se stejnou myšlenkou… Bez jakékoliv reklamy se společné modlení maminek rozšířilo velkou rychlostí po celém světě. Skupinky, jejichž členy jsou lidé různých církví i kultur, pracují např. v Číně, Mexiku, Rusku, Americe, Francii a vytvářejí nepřetržitý proud modliteb za děti.
Do České republiky přijela zakladatelka hnutí paní Veronika Walsler poprvé v listopadu 1996. V současné době působí v naší republice už 350 modlitebních skupin. Jen v brněnské diecézi je jich kolem padesáti. Veřejnosti se pak Modlitby matek představily na celonárodním setkání zástupců laických hnutí a komunit na Velehradě v roce 1999 a v loňském roce obdržely dekret a schválení České biskupské konference pro oficiální působení u nás.
Do společenství Modlitby matek se zapojují ženy, které si uvědomují svou velkou zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich výchově a ochraně. Na vytvoření skupinky stačí dvě maminky, které si důvěřují. „Panuje mezi námi velmi přisná zásada mlčenlivosti. O problémech, jež si svěřujeme při setkání, se nesmí mluvit nikde venku,“ říká paní Fialová. „Scházíme se jednou týdně, vždy ve stejný den a hodinu. Modlíme se za své děti a v prosbách se připojujeme ke všem modlícím se maminkám světa. Takto se vytváří nekonečný řetězec, protože i když spíme, někde v Austrálii prosí jiné zase za nás.“
Cílem modliteb ale není „vynucení si“ zázraku. „Jde především o upevnění vlastní víry a jistoty, že Bůh dává našim dětem vše, co potřebují. Chce, abychom uvěřili, že i když cítíme strach a bezmoc, když se nám zdají naše problémy beznadějné, u něho není nic nemožné. Někdy se změní těžká situce, jindy se změní náš pohled na ni,“ vysvětluje paní Fialová.
Členky Modliteb matek nemají žádné „povinnosti a práva“, kromě toho nejdůležitějšího: v naléhavých případech mohou kdykoliv požádat o modlitbu prostřednictvím pohotovostní modlitební skupiny nebo prostřednictvím zpravodaje, který hnutí vydává. “ Naší největší výsadou je skutečnost, že díky rozšíření hnutí do všech koutů světa, jsou modlitby za naše děti vysílány bez přestání.
Boží odpovědi na společné modlitby jsou nádherné. Maminky vyprávějí o svých dětech navracejících se k víře, o nových zaměstnáních a domovech, které se podařilo najít. Roste zájem dětí mluvit o svých problémech s rodiči, jimž se zase daří nalézat správná slova odpovědí. Po dlouhé době nepřítomnosti se děti náhle objevují opět doma, miminka přicházejí na svět bezpečně, i když matka předtím vždycky potratila…
Bůh nám pomáhá, ale nesmíme zapomenout na náš podíl a musíme pokračovat – modlitba je síla, která může změnit svět, ale nedoprovázejme ji svými představami, jak by ta změna měla vypadat.
Snažme se, my rodiče, mít na své děti čas. Snažme se žít v úplných rodinách, kde vítězí láska a odpuštění. Snažme se denně tuto představu uskutečňovat a NIKDY to nevzdávejme.
/použity některé údaje s propagačních materiálů MM/