Zeptal jsem se ho: „Kým je pro tebe tatínek?“ Odpověděl bez váhání: „Tatínek chrání, vysvětluje, hýčká.“ A maminka?“ Nezaváhal ani tentokrát: „Maminka je to samé, jen v ženském provedení.“
„Milí otcové, buďte otci! Možná nedokonalými, to není důležité. Neztrácejte duchovní krásu, když Vám roste dítě, které jste přivedli na svět“, jsou slova Baracka Obamy, prezidenta Spojených států, „prvního táty“ Ameriky. Co prozrazuje svým (dcerám) Malii a Sashe: „Byl jsem nedokonalým otcem, vím, že jsem udělal mnoho chyb. Pokaždé, když mě pracovní povinnosti vzdalovaly od mé odpovědnosti otce, ztrácel jsem důvěru svých dětí.“
Každý muž se může stát otcem, ale chce to velkou porci lásky. Určitě nestačí devět měsíců, aby se zformoval dobrý tatínek. Když se učíme něco nového, ať už je to řízení letadla, hraní na housle nebo golf, začíná se od chyb. Je ale určitě mnohem jednodušší naučit se řídit letadlo, než se naučit být dobrým otcem. Osobu otce nejlépe charakterizuje postava anděla strážného. V modlitbě, kterou všichni známe, jsou shrnuty základní úkoly dobrého otce: „Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj.“
OSVĚCUJ. Je zajímavé, že výraz „přivést na svět“ označuje narození. Platí to pro oba rodiče. Otec ale na sebe takřka intuitivně bere roli „vůdce, průvodce“ – toho, který jde vpředu, aby ukazoval cestu v džungli reality. Niterně ví, že se této úlohy nemůže zbavit: také manželka očekává, že to bude on, kdo má jasno v tom, co je třeba dělat a že otec bude rozhodovat. Jedna skupina křesťanských otců to shrnula takto: „Konec výmluv: staň se tím mužem, kterým máš být podle Božího plánu.“
Být otcem nutí vydat ze sebe to nejlepší. Žádný muž nemůže nikdy pochopit význam života, význam světa, význam jakékoli věci, dokud nebude mít syna, kterého může milovat.
Vyslechl jsem jednou v baru rozhovor dvou přátel. Jeden pravil: „Když jsem byl malý, tak mi můj otec v noci vždycky nechával rozsvícenou lampičku na nočním stolku“. Druhý na to: „Můj otec byl světlem“.
Dobrý otec je postavou „svítící, osvětlující“. Když se Bůh rozhodl stvořit otce, začal s postavou spíše vysokou a robustní. Anděl se ho zeptal: „Ale co to je za otce? Pokud děláš děti mrňavé jak kousek sýra, proč jsi udělal otce tak velkého? Nebude moci hrát kuličky, aniž by si neklekl na kolena, upravit deku na dítěti bez sehnutí se, neřkuli políbit ho, aniž by se nesklonil!“ Bůh se usmál a odpověděl: „To je pravda, ale když udělám otce malého, nebude mít nikoho, kdo by k němu vzhlížel“. Ať už chce, nebo ne, otec je vždy vzorem, někým, ke komu lze vzhlížet, jako k majáku v noci, který ukazuje správný směr. Osvětlovat znamená zmenšit hranice stínu.
OCHRAŇUJ. Otec je pro dítě především laskavý společník matky. Citový vztah, který sjednocuje rodiče je pro dítě základem nesmírné hodnoty, základní opěrný bod a podmínka, která zajišťuje silnou emoční stabilitu a dává jistotu. Otec je ten, který stojí blízko, miluje, podpírá, pomáhá, stará se. Zkrátka je tím, který je, je přítomný, umí naslouchat křehkosti, pochopit a odpustit chyby.
PODPORUJ. Úkolem otce je tedy „iniciovat“ (uvést) do života a zejména naučit děti, jak unést zranění a ztráty, které život přináší.
VEĎ. Otec je obdařen přirozenou autoritou a má ji užívat ve shodě s matkou. Rodina potřebuje vědomé a aktivní vedení, které je nezbytné pro zdravý vývoj dětí. Destruktivní prázdno, které se vytváří, pokud rodiče rezignují na jakýkoli typ odpovědnosti a moci, je neblahé. Otec se má naučit zvládat „ksichty“, zklamané pohledy, scény a dětské protesty a přijímat je klidně, ale bez zřeknutí se vlastní odpovědnosti. Opakuje často základní motivaci rodiné „disciplíny“: Mám tě rád, a proto ti zakazuji, aby ses zmýlil.“
Který ti byl svěřen…. Být otcem je povolání, poslání, které přichází shůry. Je největším skutkem důvěry Stvořitele: „Svěřuji ti život: učiň, aby se stal mistrovským dílem, které jsem zamýšlel.“
Bruno Ferrero
přeložil Petr Zelinka