Markéta Lusková

Prázdniny jsou časem volna, které můžeme prožit krásně, obohacujícím způsobem, ale můžeme je prožit i zle se špatnými lidmi, ve špatné společnosti a může to zranit naše nitro, naše srdce a často i mezilidské vztahy v manželství, v rodinách. I prožívání volných dnů by mělo být pro nás příležitostí k zušlechtění našeho života. I o prázdninách máme svým jednáním ukazovat na Ježíše a směřovat ke svatosti. Svatost je totiž záležitostí všedního dne. Tak to vždy zdůrazňoval zesnulý papež Jan Pavel II.

Na co bychom o prázdninách neměli zapomenout?

Jak jsme letos putovali?Naše letošní jarní putování jsme začali společnou účastí na nedělní mši svaté v 7.30 hod. Vzhledem k tomu, že dva dny pršelo (pátek i sobota), program jsme trochu upravili. Posunuli jsme odjezd ze Sloupu až na pozdější čas, aby nám cesty v přírodě „trochu oschly“.

Chlapec se díval, jak babička píše dopis. Potom se zeptal: „Píšeš o něčem, co se přihodilo nám? A není to snad o mně?“

Zeptal jsem se ho: „Kým je pro tebe tatínek?“ Odpověděl bez váhání: „Tatínek chrání, vysvětluje, hýčká.“ A maminka?“ Nezaváhal ani tentokrát: „Maminka je to samé, jen v ženském provedení.“

Společenství rodin s dětmi zve srdečně rodiny s dětmi, mladší i starší na JARNÍ PUTOVÁNÍ K PATRONŮM KAPLIČEK VE VAVŘINCI, VESELICI A SUCHDOLEa to v neděli 29. května 2011.

1. KDO NA TO VŠECHNO MYSLÍ Dvě zlaté rybky žily v akváriu. Líně plavaly kolem dokola a vedly filozofické debaty. Až se jedna rybka zeptala druhé: „Věříš v Boha?“ „Samozřejmě!“ „A jak můžeš vědět, že existuje?“ „Kdo myslíš, že nám každý den mění vodu?“

Ve středu 2. března 2011 se uskutečnila beseda s koordinátorkami hnutí Modlitby matek paní Růženou Fialovou a M. Fialovou z Brna.Seznámily nás s historií a současností modlitebního společenství, které působí nejen v naší katolické církvi, ale má ekumenický charakter.Podělily se s námi o svědectví vyslyšení proseb, o zkušenosti v jiných skupinkách.Lenka Štěpaniková hovořila o tom, co vedlo ke vzniku skupinky MM v naší farnosti. Scházíme se pravidelně od konce loňského září každý týden v počtu 3 maminek a 1 babička. Asi dvě desítky nás zúčastněných jsme mohli prosit při společné modlitbě za naše děti a vnoučata. V závěru jsme naše děti a vnoučata svěřily do Ježíšovi péče a pod jeho ochranu.

Malá Alenka se už dokázala postavit a začala popocházet kolem nábytku. Pak se odvážila a pustila se sama dopředu. První samostatné kroky samozřejmě provázely pády a odřená kolínka, jak to u malých dětí bývá.

Škola pořádala divadelní vystoupení žáků a sekretářka ráno prodávala vstupenky na poslední večerní představení.